Název

Orlicke_hory_aug2013

Popis

Náš oddíl orientačního běhu se rozhodl zůčastnit se třídenních závodů v Novém Městě nad Metují a okolí. První etapa se běžela v pátek na mapě města - městský orientační běh, druhá, sobotní etapa v horách a třetí v nedéli za městem na kopci. rozhodl jsem se první městskou etapu vůbec nedat a místo toho si udělat výlet na kole přes místo, kam jsme jako malí jezdili na tábory a nějak se dopravit do hor na misto druhé sobotní etapy.

Vyrazil jsem ve čtvrtek vlakem do Žamberka a dojel tam po osmé večer, tak akorát na to, abych stihl kousek za městem rozdělat nějaký bivak, co by odolal dešti, protože předpověd byla krajně nepříznivá. V noci skutečně pršelo, blejskalo se a hřmělo, ale nebylo to nic dramatického.

V pátek dopoledne jsem se sbalil a vyrazil vstříc úplně šedivé obloze na plahočivou cestu do kopců. Chvílemi mrholilo, ale jak jsem šlapal (nebo tlačil) do kopce, tak mi to ani nijak zvlášť nevadilo. Na místo zvané Homole (kopec nad Kunvaldem), kam jsme jezdÍvali na tábory, jsem dorazil brzy odpoledne a měl jsem 100 chutí tam zůstat a pronajmout si pokoj v po revoluci zřízeném penzionku. Každou chvíli to vypadalo na déšť a předpověď byla jestě horší. Nicméně mě přesvědčila sms od Pakua, že dřív jak v 5 odpoledne pršet nebude, zatnul jsem zuby a vyrazil dál. Silnice nad Říčkama v Orlických horách se vinula výš a výš do kopců a já měl dost a plížil se a nebo tlačil az jsem to dotlačil do mraků a všude bylo vlhko a válely se chuchvalce mlhy. Na odbočce na hřebenovou cestu jsem si dal pauzu a uvařil si kafe a čaj do termosky. O okolní teplotě vypovídal kolem dokola ojíněný klobouk v místech, kde byl propocený. Jak jsem dovařil přihnal se déšť a já si začal zoufat, ale neštěstí to byla jen krátká přeháňka. Vyrazil jsem rychle dál, ať to mám za sebou. Někdy po páté jsem dojel do kempu Kamenec, kde bylo shromaždiště pro závod následujícího dne. Byl tam jakýsi lágr (prý hasičský jak jsem se později dozvěděl). Myslel jsem, že mi dovolí si tam někde píchnout stan, ale prej ne, takže jsem vyrazil do lesa a našel parádní kempík mezi dvěma rameny potoka, kde jsem se krásně napojil a umyl. V noci opet hromy/blesky/déšť (nepršelo od pěti ale naštěstí až od sedmi), ovšem stejně jako přechozího večera to nebyla žádná divočina. Lehnul jsem jak zabitej.

V sobotu ráno budíček, pěkný polojasný den, vydatná snídaně a seběhnout s igelitkou dolu do kempu, kde jsem už potkal Houbu, Pakua, Kuželíka atd. Závod byl výbornej. Podobný jsem ještě nikdy nedával: nad 1000 m n. m., v kosodřevině a s výhledem desítky kilometrů daleko. Občas jsem zvolnil, abych si uzob nějakou borůvku a pokochal se pohledem na protější kopec (mapa závodu napoví). Po závodě zabalit a vyrazit na dalsi smrtíci výšlap na Velkou Deštnou a pak po hřebeni s exkluzivními výhledy až do Sedloňova, kde ma Kuželíkovic rodina chalupu. Tam tři rodinky, z toho dvě těhotné mámy a celkem 6 dětí. Masakr. Udělal jsem ten večer hloupost, že jsem byl liný stavět stan. Spal jsem uvnitř na kanapi a vyspal se sotva pár hodin. Ale jinak to byl příjemný odpočinkový večer s grilovačkou.

V neděli ráno rychlá snídaně, šup na kolo a parádní 20ti kilometrový sjezd do Nového Města na poslední etapu závodů. Údolí Olešenky a Metuje opravdu pěkné. Strmé skalnaté srázy a pustina. Tu a tam zbytky starých podezděných cest. Závod byl rychlý a svižný a jestě zbyl čas na to dát si obídek na naměsti v podloubí. Nové Město mi celkem učarovalo. Vypadá to jako Telč na vysoké skále, fakt pěkný místo. No a pak už pomalu následoval přesun na vlak a cesta domů.

mapa napoví. legenda: trojúhelník v kroužku je místo, kde jsem nocoval. čerchovaná červená čára je bežecký závod (můžeš porovnat s originální mapou ze závodu)

Nastavení